Výpravička světlušek

Na další výpravičku světlušek jsme se vydaly na apríla. Tentokrát se nesla v duchu hesla „můj dům – můj hrad“.

Sešly jsme se ve 14:00 na nádraží. Některé z nás dorazily o trochu déle, proto jsme si čekání krátily hrou na mouchy. Když už nikdo nechyběl, daly jsme si družinový pokřik. Potom vedoucí vytáhly kouzelnou ampulku s tajemným lektvarem, díky kterému jsme se proměnily v princezny. Také jsme dostaly nálepky s korunkou (aby bylo jasné, že jsme opravdové princezny). Po téhle proměně jsme byly zvědavé na všechny paláce, v nichž bydlíme, a tak jsme se rozhodly, že se projdeme po Dobrouči a podíváme se na naše „hrady“.

Začaly jsme u Hruštičky, protože bydlela nejblíž. Pak jsme došly kolem Šejva směrem k benzínce a dál kolem teletníku na „jezeďáckou dálnici“ pod Kočtinou. Odtud jsme zamířily ke Smrčině a přes mysliveckou chatu (kde jsme si odpočinuly a posvačily jsme) směrem na Vyšehrad. Z něj jsme seběhly dolů na Malou Stranu a ke Kačence. Od Káti jsme se šly podívat k Anežce, potom k Týně a od ní k Madle. Kolem Dolin jsme putovaly dál – k Terezce. Tam jsme se pohoupaly na stromech a vydaly se kolem cukrárny (bývalé hasičské zbrojnice) na Švábův kopec k Médě. Ze „Švábáku“ jsme seběhly ke škole a zamířily jsme k Natálce a Fioně. Kolem vyhořelého statku jsme pak došly až ke Štěpánce, Ivance a Aničce. Prošly jsme se tak skoro po celé Dobrouči a viděly jsme mnoho zajímavého (třeba i plástev, duběnku, dvě sýkorky nebo havrana Bruna). Taky jsme si cestou zpívaly, hrály hry (třeba na sardinky nebo Arozónu) a dobře jsme se bavily. Nakonec jsme si daly pokřik, proměnily jsme se zpátky ve světlušky a rozlétly se domů. Už se těšíme na další výpravičku!

Fotky si můžete prohlédnout tady.