Oslava svátku sv. Jiří

Ač se to na první pohled nezdá, tak datum 24.4. je každoročně slavnostním dnem pro každého správného skautíka a skautku. Je to totiž svátek patrona několika málo zemí – tak třeba Anglie, Černé Hory, Etiopie, Gruzie, Kanady, Katalánska, Řecka i Srbska. A jelikož v Anglii byl údajně skauting založen… jejda – kam jsem se to dostal?!

Na datum 24.4. připadá svátek svatého Jiří, patrona to všech skautů. Jejich patronem je proto, že to byl svého času výborný a zasloužilý voják. Dokonce měl i titul „rytíř“! Trochu moc protestoval proti útlaků křesťanů (cca 3. století našeho letopočtu), za což byl na příkaz svého vládce mučen a popraven. Další zmínka o tomto výjimečném chrabrém muži je ovšem i ta, že jel náhodou kolem jednoho pramene, kde se čirou náhodou chystal veliký drak slupnout princeznu k obědu. A protože princezna je princezna a sluší se ji vysvobodit, správný skautík (tedy rytíř) Jirka toho chudáčka dráčka kopím zabil a princeznu vysvobodil.

A co se vlastně stalo o pár století později? Ve vísce Dolní Dobrouč se konala již tradiční akce u klubovny, která byla oslavou toho muže činu a zároveň jemu podobných skautů a skautek. Trochu netradičně byla tato událost spojena i se slibem a přijetí hordy světlušek do stavu skautského. Ale popořadě…

Den to byl krásný, slunečný, i fotbal se dal na hřišti hrát. U klubovny pohoda klídek. A pak to začalo! Zkraje jsme prožili mši „téměř“ pod širým nebem s čestným to hostem – biskupem Josefem Kajnkem, která byla hudebně mohutně podpořena místní rytmikou. Účast byla veliká, však také nebylo divu – kázání mělo špičkovou úroveň a hudba hrála jako z nahrávky. Ale bohoslužba to nebyla úplně tradiční – před závěrem byly slavnostně uděleny liliové kříže, které značí, že jeho nositel se snaží prohlubovat podle křesťanských zásad svůj vztah k Bohu, k bližním a k sobě. A že takových nositelů už dneska po Dobrouči potkáte! To byste koukali.

Následoval multi-slavnostní oheň. V první části bylo odborně pojednáno o svatém Jiří a jeho rytířském odkazu (aneb draci stále žijí!). Následoval slibový oheň, při kterém jsme do svých řad s velkou radostí přijali další skautky – Dee, Klárku, Áďu a Puddy. A jelikož v Dobrouči jsou světlušky obzvláště šikovné, všechny slib zdárně dokončily a na krk dostaly konečně ten krásný hnědý šátek.

Kupodivu po té „dřině“ už všem vcelku dost vyhládlo – proto bylo v klubovně připraveno občerstvení královské úrovně, při kterém jsme si pěkně poklábosili i se slavným biskupem neméně slavné pardubické diecéze. O farářích, o historii, o budoucnosti, a abych nezapomněl – i o létání se povídalo!

A kdyže jsme to šli rozjařeni domů? No to už slunko nad hlavami nesvítilo…

Několik málo fotek si můžete prohlédnout zde:

Zobrazit jako promítání snímků