Skautské středisko
Dolní Dobrouč

Celostátní kolo Svojsíkova závodu Příbor

Letošní Celostátní kolo se uskutečnilo od pátku 25 až do pondělí 28 září v Příboru, Štramberku a v Kopřivnici. Celý prodloužený víkend se nesl ve znamení Slovanů.

My jsme se do Celostátního kola probojovaly přes kolo okresní a kolo krajské. Celostátního kola se účastní vždy jen jeden nejlepší z kraje. Soutěží se ve dvou kategoriích – skautky a skauti. Na celostátním kole o prvenství tedy bojuje 14 nejlepších holčičích a 14 chlapeckých hlídek.

Když jsme v květnu vyhrály krajské kolo, byly jsme neuvěřitelně šťastné, protože jsme věděly, že v září budeme součástí kola Celostátního. Byl to náš splněný sen. Řekly jsme si, že ústřední kolo si musíme užít, protože je to opravdu „něco“ a jen tak někdo se tam nedostane a ke všem minulým účastníkům jsme vzhlížely a obdivovaly je. Již před samotným závodem jsme dostaly truhličku se zadáním úkolů, které máme splnit ještě před samotným závodem. S chutí jsme se tedy pustily do natáčení videa a výroby vlastní standarty. Celé prázdniny jsme se snažily připravovat (s tím nám pomáhali skautští vedoucí) a hlavně jsem se moc a moc těšily. Ale pořád jsme nemohly uvěřit tomu, že jsme se do onoho celostátního kola opravdu dostaly my. Do teď to byl jen sen a téměř nedosažitelný cíl, ale teď?

Když jsme v pátek přijely do Příboru na koupaliště (zde bylo zázemí celého závodu), postavily jsme si stany a čekalo náš zahájení. Po slavnostním přivítání se na pódiu uskutečnil koncert skupiny, Tomáš Kočko a orchestr. Už to byl zážitek. V sobotu ráno začal modul závod. Autobus nás převezl do Štramberku, kde jsme dostaly mapu se zakreslenými stanovišti. Musely jsme ukázat znalosti při poznávání přírody, chladnou hlavu při ošetřování zraněných, fyzičku při horolezectví, vynalézavost při sestavování krychle, spolupráci při úkolech na vodě, šikovnost při rozdělání ohně křesadlem a mnoho dalšího… a psychickou pohodu při vše úkolech. Úkoly už byly opravdu na úrovni. Na minulých kolech bylo plno stanovišť teoretických, ale teď už to bylo praktické využití znalostí, skoro jako „na ostro“. Nabyl to jen souboj s ostatními družinami, ale také souboj s počasím, jelikož celý den pršelo a my jsme byly až na kost promočené a mokré. A Štěpánka si hned v sobotu ráno vyvrtla kotník při běhání s medicimbálem do schodů a celý závod odběhla se zraněnou nohou. Navíc jsme nestihly jedno stanoviště a večer jsme byly úplně unavené. Trochu nás mrzelo, že se nám až tak nedařilo a měly jsme smůlu. Ale nakonec jsme v tom objevily smysl. Závod nám dal takto mnohem víc, než kdyby se nám všechno dařilo. Hodně jsme se podporovaly a pomáhaly si navzájem.

Večer jsme dorazily na určené místo, kde jsme dostaly další mapu, dvě plachty a maso. Bylo nám řečeno, že teď máme jít na zakreslené místo, zde si uvařit večeři na ohni, postavit si přístřešek a přespat. S posledními silami jsme šly do toho. Po tmě si uvařit a „ustlat“ na kořenech v lese byla další těžká zkouška. V noci byla velká zima, ale spaly jsme těsně u sebe, takže jsme přežily do rána. Ráno nás ze smluveného místa autobus odvezl zpátky do Příboru, kde probíhal modul brány. Jedná se o individuální část, která prověřuje jednotlivé členy týmu na rozdíl od závodu, kde je, troufám si říct, téměř nejdůležitější spolupráce. U nás to bylo komplikované, protože na úkol fyzická aktivita měla jít Štěpánka, ale ta byla bohužel zdravotně indisponovaná. Náš plán, kdo co bude plnit, jsme tedy musely změnit. Organizátoři nám to naštěstí umožnili. Brány prověřovaly logické myšlení, znalost rostlin, fyzickou zdatnost, sebepřekonání, řečnické dovednosti, všímavost a mnoho dalšího.

V neděli dopoledne už nás čekala jen zpětná vazba a oběd. Odpoledne pak byla připraveny mše svatá a slovanský program pro všechny účastníky. Tenká červená nitka byla celým víkendem skvěle protkaná a téma Slovanů se objevovalo nejen na stanovištích, ale třeba i na nedělní večerní hostině. V pondělí nás čekalo vyhlášení vítězů a závěrečná velká hra. Byly jsme smířené s horším umístěním, ale všechno jsme si i přes všechny nástrahy nepopsatelně užily. Když došlo k samotnému vyhlašování, s údivem jsme poslouchaly, že jsme se dostaly mezi nejlepší tři… A nakonec jsme uslyšely tu krásnou větu: „Vítězkami letošního Celostátního kola se staly Špagetky z Dolní Dobrouče!“ Byl to neuvěřitelný pocit. Nikdo z nás to nečekal. Během víkendu jsme si několikrát sáhly na dno, ale stálo to za to, hodně jsme se toho naučily a myslím, že nás to velice posílilo. Na pódiu nám všichni blahopřáli a dostali jsme putovní trofej a ceny.

Ještě pořád nám nedošlo, že jsme to opravdu my, kdo vyhrál Celostátní kolo, ale vítězství je jen třešinka na dortu. Bez pomoci kamarádů skautů bychom to nezvládly. Takže všem moc děkujeme za podporu.